Evropa drží bilionovou finanční zbraň proti USA, ale nechce ji použít

Evropa má na USA bilionovou finanční zbraň, kterou ale sotva vytáhne

V posledních letech jsme svědky neustálého napětí ve světové politice a ekonomice, a to nejen na úrovni geopolitických konfliktů, ale i v oblasti finančních vztahů mezi velmocemi. Jednou z nejzajímavějších, ale zároveň nejkontroverznějších otázek je, jak velkou finanční páku má Evropa vůči Spojeným státům americkým.

Za touto otázkou stojí jedna základní úvaha: evropské země jsou jedním z největších držitelů amerického dluhu. V současnosti drží zahraniční investoři, včetně zemí Evropské unie, významný podíl amerických státních dluhopisů, jejichž celková hodnota přesahuje bilion dolarů. Tato skutečnost dává teoreticky evropským zemím významný vliv, který by mohl být v kritických momentech využit jako nástroj ekonomického tlaku.

Nicméně, i přes tuto apparentní páku, je velmi nepravděpodobné, že by Evropa tuto "finanční zbraň" skutečně použila. Důvody jsou různorodé a komplexní:

1. Vzájemná závislost – Ekonomiky USA a Evropy jsou těsně propojené. Jakákoli agresivní finanční akce by měla nejen dopady na americkou ekonomiku, ale i na ekonomiky evropských států. Případné devalvace amerického dolaru by mohla způsobit značné ztráty evropským investorům.
2. Politické důsledky – Použití dluhu jako zbraně by mohlo vážně narušit transatlantické vztahy, které jsou klíčové nejen z hlediska ekonomického, ale i v oblasti bezpečnostní a politické. V době globálních výzev, jako je rostoucí vliv Číny nebo klimatická krize, je spolupráce mezi EU a USA nezbytná.
3. Ekonomická stabilita – Krátkodobé výhody z možného použití dluhové zbraně by pravděpodobně byly převáženy dlouhodobými negativními důsledky pro globální ekonomiku. Stabilita amerického dolaru má zásadní význam pro celosvětový finanční systém.

Výsledkem je, že i když Evropa drží v rukou teoreticky silný nástroj, pravděpodobnost jeho použití je nízká. Evropské země si jsou vědomy potenciálních rizik a případných negativních důsledků takového kroku. Proto je mnohem pravděpodobnější, že se budou držet cesty diplomacie a spolupráce, místo toho, aby sáhly po finančním "jaderném" tlačítku.

V globálním kontextu je tedy tato "bilionová finanční zbraň" spíše pojistkou, která zůstává v zásuvce jako poslední možnost, než jako reálný nástroj denodenní politiky. Jak už to v mezinárodních vztazích často bývá, i zde platí, že méně agresivní přístupy jsou často nejefektivnější.