Íránská armáda na vedlejší koleji: Analýza moci a vlivu podle izraelského veterána
Írán patří dlouhodobě mezi nejvlivnější hráče Blízkého východu. Zatímco ve většině států regionu bývá armáda hlavním pilířem režimu, v Íránu je její role odlišná. Podle zkušeného veterána izraelské rozvědky, který detailně studoval strukturu íránských ozbrojených složek, byla armáda v Íránu v posledních dekádách systematicky odsouvána na druhou kolej. Klíčovou roli v bezpečnostních otázkách převzely jiné instituce, zejména sbor Islámských revolučních gard (IRGC). Jaký je důvod tohoto vývoje, jaké má důsledky pro Írán a mezinárodní vztahy a jak vypadá současná mocenská mapa íránských ozbrojených složek?
Rozdělení íránských ozbrojených složek: Armáda vs. IRGC
Íránská armáda (Artesh) byla po islámské revoluci v roce 1979 vystavena zásadní reorganizaci. Vznikl paralelní a zpočátku menší Sbor islámských revolučních gard (IRGC, též Pasdarán), který měl za úkol chránit islámskou revoluci a nový režim. Od té doby se v Íránu vyvinuly dvě klíčové ozbrojené složky:
- $1 Tradiční armáda, zahrnující pozemní síly, námořnictvo a letectvo. - $1 Revoluční gardy s vlastními pozemními, námořními a leteckými silami, navíc zpravodajskou složkou a elitní jednotkou Quds pro operace v zahraničí.Podle údajů Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) z roku 2023 má Artesh přibližně 420 000 členů, zatímco IRGC čítá asi 190 000 aktivních příslušníků. Přesto je to právě IRGC, kdo v posledních letech získává stále větší význam, zatímco tradiční armáda je politicky a finančně upozaděna.
Historický vývoj: Proč byla armáda odsunutá?
Po revoluci v roce 1979 se nový islámský režim obával možného puče ze strany důstojníků loajálních šáhovi. Proto byla armáda podrobena čistkám, během nichž bylo popraveno nebo uvězněno na 12 000 důstojníků a vojáků. Režim zároveň investoval do budování IRGC jako "strážců revoluce", kteří měli být loajální přímo duchovnímu vůdci.
V 80. letech během války s Irákem hrála Artesh klíčovou roli, ale IRGC rychle rostl na významu a získával vlastní zbraně i struktury velení. Po válce byl trend jasný: IRGC expandovala nejen vojensky, ale i ekonomicky, politicky a zpravodajsky. V 90. letech a začátkem 21. století se stala hlavní oporou režimu.
Dnes má IRGC pod kontrolou nejen rozsáhlé ozbrojené síly, ale i desítky firem, stavebních podniků a médií. Podle některých odhadů ovládá až 30 % íránské ekonomiky. Armáda naopak zůstává v podstatě "klasickou" silou na obranu hranic, bez politického vlivu.
Srovnání pravomocí a vlivu: Tabulka hlavních rozdílů
Abychom lépe pochopili rozdíly mezi armádou a IRGC, přinášíme stručné srovnání:
| Parametr | Íránská armáda (Artesh) | IRGC (Revoluční gardy) |
|---|---|---|
| Počet členů | cca 420 000 | cca 190 000 |
| Politická loajalita | Stát/ústava | Duchovní vůdce a režim |
| Ekonomický vliv | Minimální | Ovládá až 30 % ekonomiky |
| Pravomoci v zahraničí | Omezené | Velmi rozsáhlé (jednotka Quds) |
| Přístup ke zbraním | Standardní výzbroj | Moderní technologie, drony, balistické rakety |
| Vliv v politice | Malý | Výrazný, členové zasahují do politiky i ekonomiky |
Z tabulky je patrné, že přestože má armáda početní převahu, v klíčových oblastech ji IRGC zcela převyšuje.
Význam IRGC: Bezpečnostní, ekonomická a zahraničněpolitická síla
IRGC není pouze vojenskou organizací. Podle údajů OSN i amerického ministerstva financí má IRGC zásadní podíl na řízení íránské ekonomiky, zejména v oblasti stavebnictví, energetiky a telekomunikací. Odhaduje se, že prostřednictvím firem jako Khatam al-Anbiya Construction nebo Bank Sepah získává miliardové zakázky.
Kromě toho hraje IRGC zásadní roli v zahraničních operacích — zejména prostřednictvím jednotky Quds, která podporuje spojenecké milice v Iráku, Sýrii, Libanonu (Hizballáh) a Jemenu (Húsíové). Podle zprávy amerického Kongresu z roku 2023 poskytl Írán za posledních deset let spojeneckým skupinám více než 16 miliard dolarů na zbraně, výcvik a logistiku.
Veterán izraelské rozvědky zdůrazňuje: „IRGC dnes není jen vojenskou silou, ale hlavním pilířem režimu. Kontrola nad vývojem raket, dronů nebo kybernetických schopností je v jejich rukou, zatímco armáda je odsunuta do role klasické obranné síly bez politického vlivu.“
Důsledky pro íránskou společnost a regionální politiku
Odsunutí armády na druhou kolej má dalekosáhlé důsledky. Jednak to znamená, že klíčová rozhodnutí o bezpečnosti, vojenských operacích nebo ekonomických projektech jsou přijímána úzkým kruhem kolem IRGC a duchovního vůdce. Civilní kontrola je minimální.
To má zásadní vliv i na zahraniční politiku. IRGC je mnohem více konfrontační, podporuje agresivnější postoj vůči Izraeli, Spojeným státům a dalším rivalům. Zatímco armáda by pravděpodobně upřednostňovala defenzivní strategii, IRGC se nebojí riskovat — což bylo vidět například při útoku drony na saúdskoarabská ropná zařízení v roce 2019 nebo při podpoře Húsíů v Jemenu.
Podle průzkumu Gallup International z roku 2022 má IRGC v očích Íránců smíšenou pověst. Asi 38 % občanů považuje IRGC za hlavního obránce státu, ale téměř 30 % ji vnímá jako nástroj represí. Naopak armáda je vnímána jako „profesionální“, ale málo významná.
Pohled izraelské rozvědky: Proč je armáda neškodná?
Izraelské zpravodajské služby věnují situaci v Íránu dlouhodobě mimořádnou pozornost. Podle bývalého důstojníka Mossadu, který poskytl rozhovor pro izraelský deník Haaretz, je současná íránská armáda v podstatě neškodná, pokud jde o rozhodování o klíčových otázkách:
„Vojenské velení armády nemá přístup k nejmodernějším zbraním, nerozhoduje o strategických operacích a je pod stálým dohledem IRGC. Skutečné nebezpečí pro Izrael i pro region představují revoluční gardy, které mají na starosti raketové útoky, kybernetické operace i financování proxy skupin.“
Důkazem této dominance je i to, že v posledních pěti prezidentských volbách v Íránu byli mezi hlavními kandidáty vždy zástupci nebo bývalí členové IRGC, zatímco kariérní armádní důstojníci byli zcela vyloučeni z politického života.
Shrnutí: Jaký je další vývoj v íránském mocenském systému?
Íránská armáda dnes už není tím, čím byla za šáha — hlavním pilířem režimu. Její role byla systematicky omezena, zatímco IRGC se stala všemocnou institucí zasahující do politiky, ekonomiky i zahraničních operací. Tento trend se v posledních letech ještě prohloubil, zejména po smrti generála Solejmáního a v kontextu rostoucího napětí s Izraelem a USA.
Podle izraelských zpravodajských expertů bude tento model pokračovat i nadále. IRGC zůstane hlavním hráčem, zatímco armáda bude plnit roli „obranné kulisy“ bez skutečného vlivu. To znamená, že jakékoli změny v íránské politice nebo vojenské strategii budou vycházet především z rozhodnutí revolučních gard a úzkého okruhu kolem duchovního vůdce.
Pro mezinárodní komunitu — a zejména pro státy sousedící s Íránem — to znamená, že jakákoli jednání či snahy o stabilizaci regionu musí brát v úvahu právě tuto mocenskou dynamiku, nikoli tradiční armádu.
