Jak jsme pátrali po skutečných vlastnících firem v České republice
Kdo vlastní české firmy? Odpověď na tuto otázku je klíčová nejen pro novináře a analytiky, ale také pro běžné občany, kteří chtějí vědět, kdo stojí za podniky ovlivňujícími jejich životy. Přesně proto jsme se rozhodli zjistit, jak jednoduché je dostat se do registru skutečných vlastníků firem a získat podrobné informace. Výsledek? Mnohem složitější, než by se mohlo zdát. Přinášíme detailní pohled na to, jak systém funguje, kde má slabiny, proč na informace často nedosáhnete a jak jsme při našem pátrání narazili na byrokratické i technické překážky.
Co je registr skutečných majitelů a proč vznikl?
Registr skutečných majitelů je veřejný seznam, který by měl obsahovat údaje o fyzických osobách, jež mají konečný prospěch z podnikání firem – tedy těch, kterým firmy skutečně patří, i když jsou třeba zapsané na jiné osoby či firmy v řetězci vlastnictví. Vznikl v reakci na evropskou směrnici proti praní špinavých peněz (AML), která klade důraz na transparentnost vlastnictví firem a boj proti daňovým únikům a korupci.
V České republice byl registr spuštěn v lednu 2018. V roce 2021 došlo k zásadnímu zpřísnění pravidel – firmy musí své skutečné majitele zapsat pod hrozbou sankcí až do výše 500 000 Kč. Podle dat Ministerstva spravedlnosti bylo na konci roku 2023 v registru evidováno přes 550 000 firem.
Jak (ne)funguje přístup do registru pro veřejnost?
Registr skutečných majitelů je sice formálně veřejný, ale přístup k němu není zdaleka tak otevřený, jak by si běžný občan mohl představovat. Základní informace o majitelích firem lze dohledat na webu justice.cz, ale ty skutečně detailní – například údaje o osobách, které vlastní významný podíl přes několik navazujících firem nebo jsou zapsány v zahraničí – jsou často chráněny a pro běžného uživatele prakticky nedostupné.
Co se nám podařilo dohledat? U zhruba 70 % firem jsou informace dohledatelné během několika minut. U zbylých 30 % narazíte na neúplné údaje, anonymní vlastníky (například svěřenské fondy nebo zahraniční entity), nebo na firmy, které údaje vůbec nezveřejnily. Podle analýzy Rekonstrukce státu z roku 2023 mělo chybné nebo žádné údaje v registru přes 110 000 českých firem.
Praktická zkouška: krok za krokem v registru skutečných majitelů
Naše pokusy o získání informací jsme rozdělili do tří scénářů – hledání běžné české firmy, firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturou a firmy s majitelem v daňovém ráji.
1. Běžná česká firma U většiny malých a středních podniků jsme skutečně našli jméno a datum narození skutečného majitele. V některých případech ale údaje neodpovídaly realitě – například majitelem byla zapsaná účetní firma, nikoliv skutečný vlastník. 2. Neprůhledná struktura U větších firem s komplikovaným vlastnictvím (například holdingy) jsme se často dostali pouze k jménům firem zapsaných v řetězci, ale ne k fyzické osobě. V některých případech se struktura vlastnictví zacyklila mezi několika českými nebo zahraničními firmami. 3. Daňový ráj Pokud je vlastníkem například firma z Kypru nebo Seychel, končí pátrání povětšinou na jménu zahraniční společnosti. Údaje o konečném vlastníkovi jsou v takových případech prakticky nedohledatelné.Překážky a slepé uličky: proč je registr stále neprůhledný?
Při našem pátrání jsme narazili na několik zásadních problémů:
- Nedostatečná kontrola správnosti údajů Ministerstvo spravedlnosti údaje v registru nijak aktivně nekontroluje, spoléhá na firmy samotné. Podle analýzy Transparency International z roku 2022 bylo chybně zapsáno 18 % firem. - Ochrana osobních údajů Podle zákona GDPR je část údajů (adresa, rodné číslo) chráněna a běžný uživatel je nezíská. Získat detailní data je možné pouze na žádost a se zdůvodněním, což celý proces značně prodlužuje. - Zahraniční vlastníci Pokud je vlastník zapsán v zahraničí, často se uživatel nedostane k žádným relevantním údajům. Například podle studie Ministerstva financí z roku 2023 mělo v ČR sídlo přes 13 000 firem ovládaných ze zahraničí, z toho 3 700 z daňových rájů. - Nejasná sankční politika Ačkoliv zákon umožňuje vysoké pokuty, v praxi bylo od roku 2021 podle informací Ministerstva spravedlnosti uděleno pouze několik desítek sankcí.Srovnání s jinými evropskými státy
Jak je na tom Česko ve srovnání s Evropou? Nabízíme základní přehled v následující tabulce:
| Země | Veřejnost registru | Počet zapsaných firem (2023) | Dostupnost údajů |
|---|---|---|---|
| Česká republika | Částečně veřejný | 550 000 | Základní info, omezené detaily |
| Slovensko | Veřejný | 250 000 | Širší rozsah, bez rodných čísel |
| Německo | Částečně veřejný | 1,5 mil. | Přístupné s ověřením |
| Velká Británie | Plně veřejný | 4,2 mil. | Kompletní data online |
| Rakousko | Není veřejný | ~200 000 | Přístup jen úřadům |
Je vidět, že například ve Velké Británii je možné zjistit detailní data o vlastnících firem plně online, zatímco v Česku je systém stále poloveřejný a detailní pátrání často končí ve slepé uličce.
Jak by mohl registr skutečných vlastníků lépe sloužit veřejnosti?
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že skutečná transparentnost je možná pouze tehdy, když jsou data nejen dostupná, ale také ověřovaná a snadno dohledatelná. Podle návrhů Rekonstrukce státu a Transparency International by systém potřeboval:
- Automatické ověřování údajů státem nebo třetí stranou - Povinnost firem doložit vlastnictví relevantními dokumenty - Snazší možnost kontroly pro veřejnost (například bez nutnosti složitého přihlašování) - Větší propojení s evropskými registryZatím je ale realita taková, že český registr spíš plní formální úlohu, než aby skutečně přinášel veřejnou kontrolu. Například ve Velké Británii došlo po otevření registru k odhalení více než 20 000 firem s podezřelou vlastnickou strukturou během prvního roku jeho provozu.
Shrnutí: proč je cesta k informacím o vlastnících firem stále trnitá
Naše zkušenost jasně ukazuje: dostat se ke skutečným informacím o vlastnících českých firem je v mnoha případech těžší, než by odpovídalo deklarovaným zásadám transparentnosti. I když registr skutečných majitelů existuje už šest let a obsahuje stovky tisíc záznamů, systém je často neúplný, komplikovaný a v řadě případů nefunkční pro běžného uživatele. Zatímco v některých evropských zemích je možné získat detailní informace během několika minut, v Česku narážíte na ochranu osobních údajů, anonymní vlastníky i nedostatečnou kontrolu ze strany státu.
Pro širší veřejnost i investigativní novináře tak zůstává klíčová otázka: Kdy se registr skutečných vlastníků stane opravdu užitečným nástrojem, a ne jen formálním papírovým opatřením?
