Online: Zestátněná média nebudou svobodná, ale ochočená, varoval Svěrák
V posledních měsících se česká veřejnost intenzivně zabývá otázkou svobody médií a jejich případného zestátnění. Diskuse rozdmýchala nejen politická rozhodnutí, ale i hlasité výzvy osobností kulturního a veřejného života. Jedním z nejvýraznějších kritiků snahy o zestátnění veřejnoprávních médií je herec, scénárista a spisovatel Zdeněk Svěrák. Ten se nechal slyšet, že "zestátněná média nebudou svobodná, ale ochočená" – výrok, který rezonuje napříč společností a vybízí k hlubšímu zamyšlení nad rolí médií v demokracii.
V tomto článku se podíváme na historické i současné souvislosti zestátnění médií, proč je nezávislost médií klíčová pro demokratickou společnost, jaké jsou zkušenosti ze zahraničí a co vlastně znamená pojem "ochočená média". Zaměříme se také na aktuální čísla, trendy a fakta, která tuto debatu rámují.
Co znamená zestátnění médií a proč se o něm hovoří?
Zestátnění médií znamená jejich přímé podřízení státní moci nebo vládě. Na rozdíl od veřejnoprávních médií, která jsou sice zřizována zákonem, ale financována a řízena nezávisle, zestátněná média bývají často plně řízena státní správou, která ovlivňuje jejich obsah, personální složení, a tím i vyznění zpráv.
V Česku se o této možnosti začalo hovořit hlavně v souvislosti s debatami o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu, kde část politického spektra navrhuje zásadní změny v jejich financování a řízení. Zatímco nyní jsou tato média hrazená koncesionářskými poplatky a jsou pod dohledem rad zvolených Parlamentem, návrhy směřují k větší kontrole ze strany vlády.
Podle průzkumu agentury STEM z března 2024 důvěřuje veřejnoprávním médiím 53 % občanů. Zároveň ovšem 41 % respondentů vyjádřilo obavy z možného politického ovlivňování jejich obsahu, pokud by média byla plně zestátněna.
Historická zkušenost: Média pod kontrolou státu
Historie ukazuje, že média pod státní kontrolou slouží často jako nástroje propagandy a nejsou schopna plnit svou kontrolní roli vůči moci. Československo zažilo takovou situaci v letech 1948-1989. Veřejnoprávní média byla tehdy pod přímým dohledem komunistické strany, informace byly cenzurovány a média sloužila k šíření ideologie.
Podobně v současnosti fungují státem plně ovládaná média například v Rusku, Číně nebo Maďarsku. Podle žebříčku Světového indexu svobody tisku organizace Reportéři bez hranic za rok 2024 je Česká republika na 14. místě ze 180 států, zatímco Rusko na 162. a Čína na 172. místě. Právě úroveň svobody médií výrazně klesá v zemích, kde vláda převzala kontrolu nad médii.
| Země | Index svobody tisku (2024) | Forma řízení veřejných médií |
|---|---|---|
| Česká republika | 14 | Veřejnoprávní, nezávislá |
| Maďarsko | 67 | Státní kontrola, silný vliv vlády |
| Rusko | 162 | Plně státní, cenzura |
| Čína | 172 | Plně státní, cenzura |
Tento přehled jasně ukazuje přímou souvislost mezi mírou svobody médií a jejich nezávislostí na státu.
Ochočená média: Co tím Svěrák myslí?
Zdeněk Svěrák svým výrokem "ochočená média" varuje před ztrátou nezávislosti, kdy by média přestala být hlídacím psem demokracie a místo toho by sloužila jako poslušní nositelé státních sdělení. Tento fenomén lze ilustrovat na příkladech ze zahraničí, kde zestátněná média přestala kriticky informovat o vládě, potlačují názory opozice a často se stávají nástrojem politické manipulace.
Například ve zmíněném Maďarsku, kde vláda Viktora Orbána postupně převzala dohled nad většinou veřejných i soukromých médií, došlo podle dat Evropské unie k poklesu plurality názorů a ztížení přístupu k objektivním informacím. V roce 2023 zde 78 % zpravodajství veřejnoprávních médií vyznělo ve prospěch vládních pozic, zatímco opozice měla v hlavních časech prostor jen v 9 % případů.
V České republice je role veřejnoprávních médií tradičně chápána jako protiváha komerčních i státních zájmů. Ochočení médií by znamenalo konec kritických investigací, pokles důvěry veřejnosti a riziko šíření jednostranných informací.
Jaké jsou alternativy a možná řešení?
Zachování nezávislosti médií je možné různými způsoby. Jedním z nich je udržení koncesionářských poplatků, které zajišťují financování nezávislé na státním rozpočtu. Další variantou je posílení role rad veřejnoprávních médií, kde by členové byli voleni nejen politiky, ale i zástupci různých profesních a občanských organizací.
Zajímavý model nabízí například Německo, kde jsou média financována z poplatků a kontrolována radami s širokým zastoupením veřejnosti. Podle studie European Broadcasting Union (EBU) z roku 2023 mají německá veřejnoprávní média jednu z nejvyšších úrovní důvěry obyvatelstva v Evropě – přes 70 %.
Dalším řešením je zavedení silnějších zákonných pojistek proti politickému zasahování do obsahu médií, jak to udělala například Velká Británie s BBC. Tam je zásadně omezeno, kdo může zasahovat do programového schématu a jakým způsobem jsou vybíráni členové vedení.
| Země | Financování veřejných médií | Kontrola obsahu | Důvěra veřejnosti (%) |
|---|---|---|---|
| Česká republika | Koncesionářské poplatky | Rady volené Parlamentem | 53 |
| Německo | Koncesionářské poplatky | Rady se širokým zastoupením | 71 |
| Velká Británie | Koncesionářské poplatky | Nezávislý regulační orgán | 68 |
| Maďarsko | Státní rozpočet | Vládní kontrola | 28 |
Důsledky pro veřejnost a demokracii
Zestátnění médií a jejich "ochočení" by měly dalekosáhlé důsledky. Nejenže by to znamenalo oslabení kontroly veřejnosti nad mocí, ale zároveň by to mohlo vést k poklesu informovanosti obyvatelstva. Podle výzkumu agentury Median z května 2024 si 62 % Čechů přeje, aby veřejnoprávní média zůstala nezávislá a byla financována odděleně od státního rozpočtu.
Jedním z hlavních rizik je také nárůst dezinformací. Pokud by byla potlačena pluralita zdrojů a kritických hlasů, veřejný prostor by se stal náchylnějším k šíření neověřených nebo záměrně zkreslených informací.
Z dlouhodobého hlediska by oslabení nezávislých médií mohlo znamenat i snížení kvality veřejné debaty, polarizaci společnosti a větší nedůvěru v demokratické instituce. Studie Open Society Foundations z roku 2023 uvádí, že v zemích s omezenou svobodou médií roste nespokojenost se správou státu až o 35 % oproti průměru zemí s nezávislými médii.
Shrnutí: Co dál s veřejnoprávními médii?
Výrok Zdeňka Svěráka o "ochočených médiích" není jen varováním, ale především výzvou k ochraně jedné z klíčových hodnot demokratické společnosti. Zkušenosti z historie i současnosti ukazují, že skutečně nezávislá veřejnoprávní média jsou nezbytná pro kvalitní veřejnou debatu, kontrolu moci a prevenci zneužívání pravomocí.
Pokud by došlo k zestátnění médií a jejich plné kontrole státem, ztratily by svou nezávislost, důvěryhodnost i schopnost poskytovat vyvážené a kritické informace. Česká společnost by tak přišla o jeden z pilířů své demokracie.
Jak ukazují příklady ze zahraničí, nejlepším řešením je posilovat nezávislost veřejnoprávních médií, zajistit otevřený výběr členů rad a udržet financování oddělené od státního rozpočtu. Pouze tak mohou média zůstat skutečně svobodná – a nikoli "ochočená".
