.png)
Úvod
Vztahy mezi Spojenými státy americkými a Íránem patří dlouhodobě mezi nejnapjatější a nejsledovanější na celém Blízkém východě. Prezidentství Donalda Trumpa představovalo v této oblasti zásadní zlom – od vypovězení jaderné dohody přes posílení sankcí až po přímé vojenské zásahy. Podle bývalé poradkyně Pentagonu, Dr. Emily Hawthorneové, všechny tyto kroky vykazují jediný strategický cíl: oslabit íránský režim natolik, aby Spojené státy získaly rozhodující postavení nejen v regionu, ale i v globálních energetických a bezpečnostních otázkách. Co přesně za rozhodnutími Trumpovy administrativy stálo a jaké jsou jejich dlouhodobé důsledky pro svět? Pojďme se na to podívat podrobněji.
Trumpův zásah: Od vypovězení jaderné dohody po maximální tlak
Trumpova administrativa v květnu 2018 jednostranně vypověděla tzv. Íránskou jadernou dohodu (JCPOA), která byla uzavřena v roce 2015 mezi Íránem, USA, Evropskou unií, Ruskem a Čínou. Cílem dohody bylo omezit jaderný program Teheránu výměnou za uvolnění hospodářských sankcí. Trump tento krok zdůvodnil tím, že Írán podle něj dohodu porušuje a financuje teroristické skupiny v regionu.
Podle dat Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) však v době vypovězení dohody Írán plnil většinu závazků. V roce 2017 bylo potvrzeno, že Írán snížil své zásoby obohaceného uranu na 300 kg a omezil obohacení na 3,67 %, což je hluboko pod úrovní potřebnou pro výrobu jaderné zbraně.
Po vypovězení dohody Trump zavedl tzv. „maximum pressure“ politiku – tedy maximální ekonomický i diplomatický tlak. Do dvou let klesl íránský export ropy z 2,5 milionu barelů denně (2017) na méně než 500 000 barelů denně (2020), což způsobilo dramatický propad íránské ekonomiky, pokles HDP o více než 6 % a inflaci přes 40 %. Tyto kroky měly jediný cíl: přivést Írán zpět k jednacímu stolu v pozici slabšího partnera.
Vojenské eskalace: Zabíjení generála Sulejmáního a jeho důsledky
Jedním z nejvýraznějších a nejkontroverznějších kroků Trumpovy administrativy bylo nařízení k zabití generála Kásima Sulejmáního, velitele elitních jednotek Al-Quds, v lednu 2020. Tento zásah vyvolal okamžitou vlnu odvetných akcí ze strany Íránu – íránské síly odpálily desítky raket na americké základny v Iráku. Bylo zraněno více než 100 amerických vojáků, i když nedošlo k žádným obětem na životech.
Z vojenského hlediska šlo o jasnou demonstraci síly. Podle exporadkyně Pentagonu Hawthorneové však šlo především o signál regionálním hráčům: USA jsou ochotny podnikat přímé akce nejen ekonomické, ale i vojenské povahy. Zároveň to mělo vyvolat tlak na íránské vedení, které muselo čelit domácí kritice za neschopnost ochránit své nejvyšší představitele.
Sankce a hospodářská válka: Srovnání před a po Trumpovi
Ekonomický tlak byl jedním z hlavních nástrojů Trumpovy politiky vůči Íránu. Následující tabulka přináší konkrétní srovnání klíčových ekonomických ukazatelů před a po zavedení Trumpových sankcí:
| Ukazatel | 2017 (před sankcemi) | 2020 (po sankcích) |
|---|---|---|
| Export ropy (barelů/den) | 2,5 milionu | 0,5 milionu |
| Roční inflace | 9 % | 41 % |
| HDP (meziroční změna) | +3,7 % | -6,8 % |
| Nezaměstnanost | 11,9 % | 16,3 % |
Tato čísla jasně ukazují, jak hluboký dopad měly Trumpovy kroky na íránskou ekonomiku. Podle Světové banky se více než 40 % Íránců v roce 2020 ocitlo pod hranicí chudoby, což je nejvíce od 80. let.
Jednotný cíl: Oslabení režimu a posílení americké pozice
Exporadkyně Pentagonu Hawthorneová ve svém nedávném interview pro Foreign Policy tvrdí, že všechny Trumpovy kroky – ať už šlo o vypovězení dohody, maximální sankce, nebo vojenské akce – sledovaly jediný cíl: dostat Írán pod takový tlak, že režim buď ustoupí, nebo se zcela změní jeho charakter.
Tato strategie měla několik rovin: - Oslabení finančních možností režimu, aby nemohl financovat regionální milice jako Hizballáh, Hamas nebo povstalce v Jemenu. - Vyslání varovného signálu ostatním zemím regionu, že USA jsou ochotny bránit své zájmy nejen slovy, ale i činy. - Uvolnění prostoru pro nové bezpečnostní a energetické aliance na Blízkém východě, například tzv. Abrahámské dohody mezi Izraelem a arabskými státy.Ve stejném rozhovoru Hawthorneová upozorňuje, že Trumpova strategie sice přinesla krátkodobé úspěchy v podobě oslabení íránské ekonomiky, ale z dlouhodobého hlediska může vést k radikalizaci íránského režimu a komplikovat budoucí jednání.
Globální a regionální důsledky Trumpovy politiky
Trumpova politika vůči Íránu měla výrazné dopady nejen na samotný Írán, ale i na celý Blízký východ a globální bezpečnost. Například po zavedení sankcí prudce vzrostly ceny ropy, v červnu 2019 se cena barelu zvýšila během jednoho týdne o 10 % poté, co byly napadeny tankery v Ománském zálivu.
Regionálně se zvýšila nestabilita – došlo k řadě útoků na saúdskoarabskou ropnou infrastrukturu a raketovým ostřelováním amerických základen v Iráku. Tyto incidenty ukazují, že politika „maximálního tlaku“ může vést k eskalaci konfliktů.
Na druhou stranu, v roce 2020 byla podepsána historická dohoda mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty, která by bez oslabení íránského vlivu v regionu byla pravděpodobně nemyslitelná. To potvrzuje, že cílem Trumpovy politiky nebylo pouze Írán „trestat“, ale také přeskupit síly v regionu ve prospěch amerických a izraelských zájmů.
Ohlas v Íránu a reakce mezinárodního společenství
Írán na Trumpovu politiku reagoval dvojím způsobem: na jedné straně posílil svůj vojenský a kybernetický program, na druhé straně zahájil diplomatickou ofenzivu vůči Evropě, Rusku a Číně. V roce 2021 však podle průzkumu Gallupu více než 70 % Íránců považovalo ekonomickou situaci za „velmi špatnou“ a důvěra v režim poklesla na nejnižší úroveň od islámské revoluce.
Evropské státy se snažily jadernou dohodu zachránit, například prostřednictvím mechanismu INSTEX, který měl umožnit obchod s Íránem mimo dolarový systém. Tento mechanismus však nikdy plně nefungoval kvůli tlaku amerických sankcí.
Z mezinárodního hlediska Trumpova politika znamenala oslabení transatlantických vztahů – podle průzkumu Pew Research Center v roce 2020 až 56 % Evropanů nesouhlasilo s americkým postupem vůči Íránu, zatímco v USA jej podporovalo 59 % obyvatel.
Závěr
Kroky Donalda Trumpa vůči Íránu byly vedeny jedinou strategií: maximálně oslabit íránský režim a vybudovat silnější americkou pozici v regionu i na globální scéně. Jak ukazuje analýza exporadkyně Pentagonu Dr. Hawthorneové, šlo o komplexní soubor opatření, který zahrnoval ekonomický, diplomatický i vojenský tlak. Výsledkem bylo výrazné oslabení íránské ekonomiky, ale také zvýšení napětí a riziko eskalace konfliktu. Dlouhodobé dopady této politiky budou ještě roky ovlivňovat nejen Blízký východ, ale i globální bezpečnostní architekturu.
